PÍSMO

Korejština se zapisuje hláskovým písmem hangǔl (한글; v severokorejské terminologii čosǒngǔl 조선글), které bylo vytvořeno v 15. století se záměrem písemný systém zjednodušit a zároveň rozšířit v celé populaci. Jedná se o jedno z mála užívaných písem, které nevzniklo vývojem, ale bylo uměle vytvořeno. V obou korejských státech se užívá téměř shodně, jen s malými odchylkami. V Jižní Koreji je hangǔl dodnes kombinován s čínskými znaky, a to zejména v odborných (akademických) nebo výsostně formálních dokumentech. V Jižní Koreji se dnes aktivně užívá 2000 nezjednodušených čínských znaků.

Vznik písma

Před vytvořením hangǔlu korejština neměla vlastní písmo. Vzdělaní Korejci se ve svém jazyce vyjadřovali pomocí čínských znaků tzv. hanča (漢字 / 한자), což bylo podmíněno jejich dlouhým studiem. Použití čínských znaků však není pro zápis aglutinující korejštiny vůbec vhodné. V 15. století n. l. se král Sedžong Veliký (세종대왕) zasadil o vytvoření písma, které mělo odpovídat mluvené korejštině a zároveň být snadné se jej naučit a používat. Dokončení tohoto projektu bylo zveřejněno v roce 1446. Dokument popisující nové písmo byl nazván hunmindžǒngǔm (훈민정음, dosl. systém správných hlásek pro vzdělání lidu). Vzdělanci však dlouho nechtěli hangǔl přijmout pro jeho snadnost a posměšně jej nazývali říkali amkchǔl (암클, dosl. ženská abeceda) nebo ahätgǔl (아햇글, dosl. dětské písmo). Uplynula však ještě celá čtyři staletí, než korejská vláda veřejně prohlásila, že hangǔl může být používán v úředních dokladech.

Systém psaní

Hangǔl je hlásková abeceda, která se standardně píše zleva doprava s tahy písmen buď shora dolů nebo zleva doprava. Jednotlivé hlásky se po dvou až pěti seskupují do slabik s tím, že každá slabika má vždy jednu samohlásku (resp. slabičnou dvojhlásku). Výsledné slabiky mají tvar pomyslných obdélníků, takže vizuálně mohou připomínat čínské znaky. Způsob seskupování hlásek do slabik se řídí tím, zda se samohláska ve slabice píše zleva doprava nebo shora dolů. 

Korejština má celkem 22 samohláskových grafémů:

• sedm základních: ㅏ (a) / ㅓ (ŏ) / ㅣ (i) / ㅗ (o) / ㅜ (u) / ㅡ (ŭ)
• šest jotovaných dvojhlásek: ㅑ (ja) / ㅒ (jä) / ㅖ (je) / ㅕ (jŏ) / ㅛ (jo) / ㅠ (ju)
• čtyři kombinované monoftongy: ㅔ(ㅓ+ㅣ) (e) / ㅐ (ㅏ+ㅣ) (ä) / ㅟ (ㅜ+ㅣ) (ü) / ㅚ (ㅗ+ㅣ) (ö) 
• pět kombinovaných dvojhlásek: ㅝ (ㅜ+ㅓ) (wŏ) / ㅘ (ㅗ+ㅏ) (wa) / ㅙ (ㅗ+ ㅐ) (wä) / ㅞ (ㅜ+ ㅔ) (we) / ㅢ (ㅡ+ ㅣ) (ŭi). 

Případná délka samohlásek se v písmu neoznačuje, přesto ve výslovnosti může někdy znamenat změnu významu.

Korejština má 19 souhlásek, jejichž výslovnost vždy závisí na okolních hláskách, případně zda se jedná o počáteční (náslovnou) nebo koncovou (finální) souhlásku. Hlásky K / T / P / Č mají aspirovanou variantu (s přídechem) a stejně jako S též intenzifikovanou (zdvojenou) podobu:

ㄱ (k/g) / ㄲ (kk) / ㅋ (kch) / ㄷ (t/d) / ㄸ (tt) / ㅌ (tch) / ㅂ (p/b) / ㅃ (pp) / ㅍ (pch) / ㅈ (č/dž) / ㅉ (čč) / ㅊ (čch) / ㅅ (s) / ㅆ (ss) / ㅎ (h) / ㄴ (n) / ㅁ (m) / ㅇ (ng) / ㄹ (l/r).

Podrobnosti o psaní jednotlivých hlásek, jejich výslovnosti a skládání do slabik je uvedeno v příslušných jednotlivých kapitolách.