KOREJŠTINA

Korejština je úředním jazykem obyvatel korejského poloostrova. V Jižní Koreji jej nazývají  hangungmal / 한국말 (necelých 50 milionů mluvčích), v KLDR čosǒnmal / 조선말 (přibližně 23 milionů mluvčích). Hovoří jím také korejské menšiny v Japonsku, ČLR, USA a Rusku. Celkový počet mluvčích se odhaduje na 78 milionů osob.

Podle názoru současných vědců je korejština geneticky nezařazený jazyk bez zjevných příbuzných. Hovoří se o její podobnosti s japonštinou (zejména v oblasti gramatické skladby), někteří vědci korejštinu řadí k altajským jazykům, od jejchž prajazyka se podle jejich tvrzení v dávnověku oddělila. Jednoznačná klasifikace však v této oblasti neexistuje. Sama moderní korejština se utvářela na přelomu 19. a 20. století pod silným dlouhodobým vlivem čínštiny a později japonštiny. V důsledku rozdělení poloostrova v polovině 50. let minulého století na dva nezávislé státy dochází postupně k mírné, leč znatelné, diverzifikaci dříve společného jazyka. Zatímco se jazykový fundus v KLDR doplňuje zejména vlastními korejskými slovy (nově vytvořenými či archaickými s nově přiřazeným významem), Jižní Korea si vypomáhá výpůjčkami z angličtiny.

Typologicky se korejština řadí k aglutinačním jazykům, pro které je typické přikližovní velkého množství přípon k slovním základům či vzájemné spojování slovních základů, aniž by docházelo k ohýbání slov. Je pro ni typický pro Evropany neobvyklý pořádek slov ve větě podmět - předmět - přísudek, vedlejší věty se vkládají do věty hlavní a její přísudek je zařazený až na konec souvětí (viz níže příkladová věta). Zajímavá je také absence pravých přídavných jmen, která nahrazují tzv. kvalitativní slovesa ("být dobrý").  Zvláštností je i propracovaný systém zdvořilostních stupňů, kdy mluvčí může vyjadřovat zdvořilost nejen příjemci sdělení, ale i osobě, o které hovoří.

K zápisu korejštiny se nejdříve používaly čínské znaky, tzv. handža (한자). Dnes se používá zejména původní korejská abeceda hangul (한글) v občasné kombinaci čínskými znaky pro zápis sinokorejských slov. V KLDR se čínské znaky (s výjimkou odborných textů) neužívají.

Informace a texty na této stránce vycházejí z jihokorejského jazykového úzu, s občasným přihlédnutím k situaci v KLDR. Je to zejména proto, že v současné době takřka výlučně převažuje kontakt Čechů s Jihokorejci.

PŘÍKLADOVÁ VĚTA:

Viděl jsem, že moje žena měla na sobě nové šaty, když přišla domů.

나는 아내가 집에 돌아왔을떼 아내는 새옷을 입고 있었습 ...

Já moje žena domů přišla když moje žena nové šaty měla-na-sobě viděl jsem.